Je sobota ráno a do salónku plného parohů a vycpanin se mátožně trousí postavy, které ještě včera vypadaly docela fit. Ne, to není začátek hororu o zombie myslivcích, to jen Antifona vyjela na soustředění…
Bez soustředění by Antifona nemohla fungovat. Ta naše začínají v pátek, i když jsme už dávno upustili od pokusů o páteční večerní zkoušku, protože její efektivita odpovídá stavu, kdy se někam dotrmácíte po týdnu v práci. Poslední, co byste chtěli, je další dvě hodiny na něčem intenzivně pracovat. Takže nohy nahoru, něco dobrého k jídlu a pití, kytaru, flétnu, buben, piano a další nástroje do ruky a ve dvě ráno zjistíte, že by možná bylo dobré nepřepálit start a jít si lehnout. Ráno je část osazenstva zasažena pátkem, zatímco druhá musela vstávat, aby zvládla včas přijet. Jsme si tedy kvit a můžeme se začít bavit tím, proč jsme tu. Zkouška je naplánována na půl desátou, protože sníst všechno, co kdo přiveze a vloží na švédskou hromadu (švédský stůl se tomu ani při nejlepší vůli říkat nedá) chvilku trvá. Lehce nervózní sbormistr se někdy před půl začne ptát, kde jsou někteří z těch, kteří tu byli už včera a po tom, co se je podaří najít a vzbudit, začínáme s kávou v jedné ruce a koláčem ve druhé realizovat umění.
Z úvodu to tak asi nevypadá, ale na soustředění jezdíme zpívat. Zavřít se někam na dva až tři dny s kamarády a soustředit se na společnou práci je mnohem efektivnější než každotýdenní zkoušky. Protože Vánoce se už od července kvapem blíží, samozřejmě ani tentokrát nemohl chybět nový repertoár, letos řekněme trochu ďábelský… Koneckonců, první adventní koncert nám letos vychází na Mikuláše, a my se čerta nebojíme.
Do soustředění nám trochu hodila vidle Lucka, která nám ho zorganizovala tak dokonale, že jsme jí za odměnu přišli na svatbu ukázat, co že to má nevěsta za kamarády. A že to byla svatba krásná. V amfiteátru pod pískovcovými skalami mohutně rezonovala nejen okolo projíždějící motorka, kroužící letadlo táhnoucí větroň nebo sousedova motorová pila, ale i naše Cantate Domino, We are not Alone a Nebe na zemi. Nikdo by nám asi nevěřil, že jsme po obřadu jeli zase zkoušet, takže nebudeme tajit, že jsme pokračovali ve svatebním veselí a dopadlo to jako vždycky. Poté, co Dealerům hnoje (to je, samozřejmě, kapela) došly nápady, obrali jsme je o nástroje a plynule navázali.
Nedělní ráno začalo jako pokaždé – vzbudila nás vůně míchaných vajíček, která nemohou na soustředění chybět, a jejichž účinky zmírnily místy dost viditelné následky horečky sobotní noci. Zodpovědnost ale nakonec zvítězila a odebrali jsme se opět do zkušebny, kde jsme se celý den věnovali práci. Novinky jsme dotlačili do fáze, kdy už začínají připomínat to, co je napsáno v notách, a oprášili jsme vše, na co se můžete těšit na prosincových koncertech. Nebude toho málo! Stejně jako loni vyrazíme za Ježíškem s naším šestičlenným triem, tedy pokud mu neujede vlak a nebude muset jít pěšky po venkovských cestách. Poklekneme u oveček na salaši za svitu tisíců svíček, které nám svým dechem snad nesfouknou vůl s oslem přivázáni ratanovým lanem ke slepici ve finské sauně (nebo na saních, to přesně nevíme).
*Jestli vám poslední řádky přišly zvláštní, nejspíš vám chybí základní vzdělání, které si na některém z našich koncertů můžete doplnit. Není zač…
Během nedělní obědové pauzy nemohla chybět procházka a naše otužilecká sekce se odjela ponořit do nedalekých vod, což dělají na každém soustředění bez ohledu na počasí i roční dobu. Tentokrát se to aspoň obešlo bez seker a děr v ledu, uvidíme, jak v únoru. Tím, že soustředění bylo díky státnímu svátku třídenní, měli jsme večer navíc, kde jedna část pokračovala ve svatební party, zatímco druhá v party nesvatební. Netřeba asi dodávat, že i v pondělí jsme před poslední zkouškou potřebovali vydatnou vaječnou snídani, která pozvedla morálku i intonaci tak, že jsme ustáli dalších pár hodin soustředěného zpěvu, po kterém jsme zahladili stopy, naskákali do aut a rozjeli se k domovům s vidinou spánku a zítřejší zkoušky. Nutno přiznat, že účast na ní byla poněkud slabší a někteří si lížou rány dosud. O tom je ale soustředění. Chcete vědět, kam jezdíme a příště to zažít s námi? Tak nám napište, jedeme zase v únoru…
