Zpěv a hudba mne provází celým životem. Pocházím z nevelmi atraktivního velkoměsta jménem Most, kde jsem již od útlého dětství navštěvovala dětské pěvecké sbory a chvilku se věnovala i sólovému zpěvu. Lásku ke zpěvu mi vštípila asi maminka, která se sborovému zpěvu také již dlouhá léta věnuje a vždy mne v něm podporovala, v mém pubertálním věku dokonce i přes můj výslovný nesouhlas nutila, za což jsem jí teď moc vděčná. Pracuji v personalistice, miluju cestování a poznávání cizích krajů, mám moc ráda zvířata, přírodu a světe div se, ráda…

Bára

Šikula

Do Antifony jsem se dostala skrz inzerát na zpívajícího netopýra. S prvním sopránem už jsem měla zkušenost z mládí, tak jsem si řekla, že to zkusím.. A ejhle, je ze mě Antifonistka. A jsem za to moc ráda. Jinak jsem právnička, co ve volném čase ráda jí, spí, směje se, chodí, cestuje, zpívá (překvapivě), čte, skautuje a jezdí na kole.

Eva

Kulich

Pro mou lehce melancholickou a depresivní duši je nezbytná pravidelná dávka harmonie (nejen) hudební, bytí s podobně naladěnými lidmi a v neposlední řadě legrace. Tento blahodárný mix nacházím právě v Antifoně. Než jsem se dostala k ní, zpívala jsem v dětských sborech, hrála jsem nějaký rok na klavír, naučila jsem se pár akordů na kytaru a malinko pokoketovala s mandolínou. Díky kurzu muzikoterapie jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak léčivá může hudba být. Proto jsem tady. A ráda!

Majda

Soprán s žílou na čele

Někdo se chtěl stát popelářem, někdo kosmonautem, no a já si hrála na školu a toužila být zpěvačkou. V dospělosti jsem pak musela otevřít chytrou knížku, aby mi došlo, že nezaškodí být tak trochu dítětem a vrátit se k tomu, co nám dělalo radost. A ejhle, ono to funguje! Vystudovala jsem sociální pedagogiku a vrátila se ke zpívání. Když jsem znovu rozpohybovala hlasivky, došlo mi, že bez hudby zkrátka žít neumim a nehci, že se při zpěvu cejtim skvěle a že v partě bezva lidí se tenhle pocit ještě násobí! A tak jsem…

Diana

Jsem soplán

Lucka

Luciferka

Ráda zkouším všechno nové a jsem pro každou srandu. Hodně se směju i ve velmi nevhodných chvílích. Jsem ironická. Ráda spím, cestuju, tancuju, miluju zvířata a hudbu. Nesnáším koprovku, mytí nádobí a jsem děsně netrpělivá.

Olí

Ta s ušima

Pěkné pozdravení do svižného běhu času Vašeho! Stránky Antifony jsem objevila, když jsem sháněla antiperle pro svoje antilopy. Počasí v ČR zrovna ovlivňovala anticyklóna a já doma pojídala antibiotika proti bakteriálním antigenům. Antipatie se nedostavila. Otevřela jsem svůj antifonář a bylo rozhodnuto. Zahájila jsem antikorozní léčbu hlasivek, už se pomalu stávaly antikvitou. Použila antiperspirant a ozvala se Honzovi. Naštěstí není žádný antisemita, a tak jsem tady. Pevná součást téhle neuvěřitelné skvadry lidí. Mezi námi...nikdy bych neřekla, že jsou Pražáci tak fajn.:-)

Pája

Moravanda

V podstatě jsem vyrostla v ZUŠ Třebíč, hodiny baletu, výrazového tance a folkloru jsem prokládala klavírem a hudební naukou a taky jsem občas zpívala jsem se školními sbory. Nejvíce mě ale ovlivnil folklorní soubor Bajdyš, kterého jsem byla členem téměř 20 let. Tancovala jsem, zpívala a hrála divadlo. Když jsem přišla do Prahy studovat, postupně na zkoušky souboru v Třebíčí už nezbýval čas, takže jsem postupně přestala tančit i zpívat. A když mi trocha kultury a uměleckého projevu začala chybět, dovedla mě Adélka  M. do Antifony (za což jí patří…

Simona

muhehe

Do protokolu prosím zapište, že Simona S. se narodila v Praze, ale dětství a pubertu přečkala na Vsetíně. Středoškolská studia si odbyla v Brně, aby se pak na vysokou školu vrátila zpět „domů“. Kdysi v dávnověku zkoušela štěstí v obskurních pěveckých uskupeních, na prahu blíže nespecifikovaného životního jubilea tento zájem oprášila a doteď čeká, co to udělá...

Adéla

Zpěv a hudba mne provází celým životem. Pocházím z nevelmi atraktivního velkoměsta jménem Most, kde jsem již od útlého dětství navštěvovala dětské pěvecké sbory a chvilku se věnovala i sólovému zpěvu. Lásku ke zpěvu mi vštípila asi maminka, která se sborovému zpěvu také již dlouhá léta věnuje a vždy mne v něm podporovala, v mém pubertálním věku dokonce i přes můj výslovný nesouhlas nutila, za což jsem jí teď moc vděčná. Pracuji v personalistice, miluju cestování a poznávání cizích krajů, mám moc ráda zvířata, přírodu a světe div se, ráda uklízím a vařím 🙂

Šikula

Bára

Do Antifony jsem se dostala skrz inzerát na zpívajícího netopýra. S prvním sopránem už jsem měla zkušenost z mládí, tak jsem si řekla, že to zkusím.. A ejhle, je ze mě Antifonistka. A jsem za to moc ráda. Jinak jsem právnička, co ve volném čase ráda jí, spí, směje se, chodí, cestuje, zpívá (překvapivě), čte, skautuje a jezdí na kole.

Kulich

Eva

Pro mou lehce melancholickou a depresivní duši je nezbytná pravidelná dávka harmonie (nejen) hudební, bytí s podobně naladěnými lidmi a v neposlední řadě legrace. Tento blahodárný mix nacházím právě v Antifoně. Než jsem se dostala k ní, zpívala jsem v dětských sborech, hrála jsem nějaký rok na klavír, naučila jsem se pár akordů na kytaru a malinko pokoketovala s mandolínou. Díky kurzu muzikoterapie jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak léčivá může hudba být. Proto jsem tady. A ráda!

Soprán s žílou na čele

Majda

Někdo se chtěl stát popelářem, někdo kosmonautem, no a já si hrála na školu a toužila být zpěvačkou. V dospělosti jsem pak musela otevřít chytrou knížku, aby mi došlo, že nezaškodí být tak trochu dítětem a vrátit se k tomu, co nám dělalo radost. A ejhle, ono to funguje! Vystudovala jsem sociální pedagogiku a vrátila se ke zpívání. Když jsem znovu rozpohybovala hlasivky, došlo mi, že bez hudby zkrátka žít neumim a nehci, že se při zpěvu cejtim skvěle a že v partě bezva lidí se tenhle pocit ještě násobí! A tak jsem v Antifoně s radostí rozšířila řady sopránu, byť v závratnejch výškách občas s naběhlou žílou na čele a smrtí v očích :-). Taky jsem prej psychoanalytik amatér, věčnej hledač, šťastná maminka a celkově mě to tady na tom světě děsně ba :-).

Jsem soplán

Diana

Luciferka

Lucka

Ráda zkouším všechno nové a jsem pro každou srandu. Hodně se směju i ve velmi nevhodných chvílích. Jsem ironická. Ráda spím, cestuju, tancuju, miluju zvířata a hudbu. Nesnáším koprovku, mytí nádobí a jsem děsně netrpělivá.

Ta s ušima

Olí

Pěkné pozdravení do svižného běhu času Vašeho!
Stránky Antifony jsem objevila, když jsem sháněla antiperle pro svoje antilopy. Počasí v ČR zrovna ovlivňovala anticyklóna a já doma pojídala antibiotika proti bakteriálním antigenům. Antipatie se nedostavila. Otevřela jsem svůj antifonář a bylo rozhodnuto. Zahájila jsem antikorozní léčbu hlasivek, už se pomalu stávaly antikvitou. Použila antiperspirant a ozvala se Honzovi. Naštěstí není žádný antisemita, a tak jsem tady. Pevná součást téhle neuvěřitelné skvadry lidí. Mezi námi…nikdy bych neřekla, že jsou Pražáci tak fajn.:-)

Moravanda

Pája

V podstatě jsem vyrostla v ZUŠ Třebíč, hodiny baletu, výrazového tance a folkloru jsem prokládala klavírem a hudební naukou a taky jsem občas zpívala jsem se školními sbory. Nejvíce mě ale ovlivnil folklorní soubor Bajdyš, kterého jsem byla členem téměř 20 let. Tancovala jsem, zpívala a hrála divadlo. Když jsem přišla do Prahy studovat, postupně na zkoušky souboru v Třebíčí už nezbýval čas, takže jsem postupně přestala tančit i zpívat. A když mi trocha kultury a uměleckého projevu začala chybět, dovedla mě Adélka  M. do Antifony (za což jí patří mé velké DÍKY).

V Praze jsem vystudovala VŠE a pracuji jako recruiter. Většinu volného času pak věnuji sportu, kruhové tréninky střídám s běháním a v zimě vyrážím ráda na lyže.

muhehe

Simona

Do protokolu prosím zapište, že Simona S. se narodila v Praze, ale dětství a pubertu přečkala na Vsetíně. Středoškolská studia si odbyla v Brně, aby se pak na vysokou školu vrátila zpět „domů“. Kdysi v dávnověku zkoušela štěstí v obskurních pěveckých uskupeních, na prahu blíže nespecifikovaného životního jubilea tento zájem oprášila a doteď čeká, co to udělá…