Pro mou lehce melancholickou a depresivní duši je nezbytná pravidelná dávka harmonie (nejen) hudební, bytí s podobně naladěnými lidmi a v neposlední řadě legrace. Tento blahodárný mix nacházím právě v Antifoně. Než jsem se dostala k ní, zpívala jsem v dětských sborech, hrála jsem nějaký rok na klavír, naučila jsem se pár akordů na kytaru a malinko pokoketovala s mandolínou. Díky kurzu muzikoterapie jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak léčivá může hudba být. Proto jsem tady. A ráda!
Narozená a odkojená léčivými prameny v K.Varech jsem k hudbě přičichla už v předškolním věku, kdy jsem po vzoru starší sestry byla k nelibosti mojí i celého našeho baráku nucena hrát na housle. Trápení nám po pár letech skončilo a já si vlastním tempem samoukou přes kytaru došla až ke zpívání v kapele i gympláckém sboru. A po mnoha letech jsem si řekla, že je načase opět se vrátit ke kvalitním koníčkům a vesmíru si řekla o skvělou partu zpívajících lidí, kterou jsem objevila díky Léně. Tak snad si mě…
Do Antifony jsem se dostala skrz inzerát na zpívajícího netopýra. S prvním sopránem už jsem měla zkušenost z mládí, tak jsem si řekla, že to zkusím.. A ejhle, je ze mě Antifonistka. A jsem za to moc ráda. Jinak jsem právnička, co ve volném čase ráda jí, spí, směje se, chodí, cestuje, zpívá (překvapivě), čte, skautuje a jezdí na kole.
Ráda zkouším všechno nové a jsem pro každou srandu. Hodně se směju i ve velmi nevhodných chvílích. Jsem ironická. Ráda spím, cestuju, tancuju, miluju zvířata a hudbu. Nesnáším koprovku, mytí nádobí a jsem děsně netrpělivá.
Pěkné pozdravení do svižného běhu času Vašeho! Stránky Antifony jsem objevila, když jsem sháněla antiperle pro svoje antilopy. Počasí v ČR zrovna ovlivňovala anticyklóna a já doma pojídala antibiotika proti bakteriálním antigenům. Antipatie se nedostavila. Otevřela jsem svůj antifonář a bylo rozhodnuto. Zahájila jsem antikorozní léčbu hlasivek, už se pomalu stávaly antikvitou. Použila antiperspirant a ozvala se Honzovi. Naštěstí není žádný antisemita, a tak jsem tady. Pevná součást téhle neuvěřitelné skvadry lidí. Mezi námi...nikdy bych neřekla, že jsou Pražáci tak fajn.:-)
V podstatě jsem vyrostla v ZUŠ Třebíč, hodiny baletu, výrazového tance a folkloru jsem prokládala klavírem a hudební naukou a taky jsem občas zpívala jsem se školními sbory. Nejvíce mě ale ovlivnil folklorní soubor Bajdyš, kterého jsem byla členem téměř 20 let. Tancovala jsem, zpívala a hrála divadlo. Když jsem přišla do Prahy studovat, postupně na zkoušky souboru v Třebíčí už nezbýval čas, takže jsem postupně přestala tančit i zpívat. A když mi trocha kultury a uměleckého projevu začala chybět, dovedla mě Adélka M. do Antifony (za což jí patří…
Do protokolu prosím zapište, že Simona S. se narodila v Praze, ale dětství a pubertu přečkala na Vsetíně. Středoškolská studia si odbyla v Brně, aby se pak na vysokou školu vrátila zpět „domů“. Kdysi v dávnověku zkoušela štěstí v obskurních pěveckých uskupeních, na prahu blíže nespecifikovaného životního jubilea tento zájem oprášila a doteď čeká, co to udělá...