Členové

Jsem ten, co ukazuje publiku záda…

Dirigování mne lákalo od dětství stejně jako zpěv a hra na jakýkoli nástroj. Proto jsem, celkem logicky, po přírodovědném gymnáziu vystudoval imunologii. To mi umožnilo nechat si hudbu v kategorii „protože chci“ a ne „protože musím“. To, že jsem se kromě kytary, klavíru, akordeonu a různých forem zpěvu od klasiky po acappella jazz nakonec dostal k tomu dirigování, je velká zásluha té nejlepší party, kterou mám kolem sebe a která se už přes 13 let dobrovolně učí zpaměti písně v těch nejšílenějších jazycích, abych se já dostatečně umělecky vyžil. Za to jim patří můj nehynoucí obdiv a dík.

Když zrovna nemávám rukama, nepíšu notičky nebo na něco nehraji, pracuji jako vědecký pracovník ve farmakologickém výzkumu. Ve zbytcích volného času jsem nejradši s rodinou, rád něco uvařím, jdu si zahrát badminton, něco vyfotím, vyrazím do přírody, zajdu na koncert nebo do divadla, něco si přečtu nebo si jdu zastřílet. V zimě mne najdete na horách a v létě kdekoli, kde je zima.

Pro mou lehce melancholickou a depresivní duši je nezbytná pravidelná dávka harmonie (nejen) hudební, bytí s podobně naladěnými lidmi a v neposlední řadě legrace. Tento blahodárný mix nacházím právě v Antifoně. Než jsem se dostala k ní, zpívala jsem v dětských sborech, hrála jsem nějaký rok na klavír, naučila jsem se pár akordů na kytaru a malinko pokoketovala s mandolínou. Díky kurzu muzikoterapie jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, jak léčivá může hudba být. Proto jsem tady. A ráda!

Narozená a odkojená léčivými prameny v K.Varech jsem k hudbě přičichla už v předškolním věku, kdy jsem po vzoru starší sestry byla k nelibosti mojí i celého našeho baráku nucena hrát na housle. Trápení nám po pár letech skončilo a já si vlastním tempem samoukou přes kytaru došla až ke zpívání v kapele i gympláckém sboru. A po mnoha letech jsem si řekla, že je načase opět se vrátit ke kvalitním koníčkům a vesmíru si řekla o skvělou partu zpívajících lidí, kterou jsem objevila díky Léně. Tak snad si mě nechají. Miluju želvy, cestování, hudbu, sarkazmus, víno, zpěv a muže.

Do Antifony jsem se dostala skrz inzerát na zpívajícího netopýra. S prvním sopránem už jsem měla zkušenost z mládí, tak jsem si řekla, že to zkusím.. A ejhle, je ze mě Antifonistka. A jsem za to moc ráda. Jinak jsem právnička, co ve volném čase ráda jí, spí, směje se, chodí, cestuje, zpívá (překvapivě), čte, skautuje a jezdí na kole.

Ráda zkouším všechno nové a jsem pro každou srandu. Hodně se směju i ve velmi nevhodných chvílích. Jsem ironická. Ráda spím, cestuju, tancuju, miluju zvířata a hudbu. Nesnáším koprovku, mytí nádobí a jsem děsně netrpělivá.

Pěkné pozdravení do svižného běhu času Vašeho!
Stránky Antifony jsem objevila, když jsem sháněla antiperle pro svoje antilopy. Počasí v ČR zrovna ovlivňovala anticyklóna a já doma pojídala antibiotika proti bakteriálním antigenům. Antipatie se nedostavila. Otevřela jsem svůj antifonář a bylo rozhodnuto. Zahájila jsem antikorozní léčbu hlasivek, už se pomalu stávaly antikvitou. Použila antiperspirant a ozvala se Honzovi. Naštěstí není žádný antisemita, a tak jsem tady. Pevná součást téhle neuvěřitelné skvadry lidí. Mezi námi…nikdy bych neřekla, že jsou Pražáci tak fajn.:-)

V podstatě jsem vyrostla v ZUŠ Třebíč, hodiny baletu, výrazového tance a folkloru jsem prokládala klavírem a hudební naukou a taky jsem občas zpívala jsem se školními sbory. Nejvíce mě ale ovlivnil folklorní soubor Bajdyš, kterého jsem byla členem téměř 20 let. Tancovala jsem, zpívala a hrála divadlo. Když jsem přišla do Prahy studovat, postupně na zkoušky souboru v Třebíčí už nezbýval čas, takže jsem postupně přestala tančit i zpívat. A když mi trocha kultury a uměleckého projevu začala chybět, dovedla mě Adélka  M. do Antifony (za což jí patří mé velké DÍKY).

V Praze jsem vystudovala VŠE a pracuji jako recruiter. Většinu volného času pak věnuji sportu, kruhové tréninky střídám s běháním a v zimě vyrážím ráda na lyže.

Do protokolu prosím zapište, že Simona S. se narodila v Praze, ale dětství a pubertu přečkala na Vsetíně. Středoškolská studia si odbyla v Brně, aby se pak na vysokou školu vrátila zpět „domů“. Kdysi v dávnověku zkoušela štěstí v obskurních pěveckých uskupeních, na prahu blíže nespecifikovaného životního jubilea tento zájem oprášila a doteď čeká, co to udělá…

Jsem vystudovaná překladatelka a tlumočnice z francouzštiny a jazyky obecně jsou můj velký koníček. V pravěké době bezdětné jsem ráda lezla, cestovala a několik let dělala i irské tance. To vše muselo dočasně ustoupit potřebám mých dvou malých následníků. Zůstal jenom zpěv, což o něčem vypovídá :-).

Pocházím ze středočeského městečka poblíž Kutné Hory, kde jsem také získávala své první hudební zkušenosti v ZUŠ a školním pěveckém sboru. Po maturitě na pedagogické škole, kde jsem dále pokračovala ve sborovém zpěvu, jsem přesídlila do Prahy za studiem na pedagogické fakultě. Školou povinná jsem zůstala i nadále, jen jsem se z role studenta přesunula na druhou stranu barikády a několik let učila na základní škole. Teď si užívám pětiletou dovolenou, která mi sice přivodila kruhy pod očima, narušené řečové centrum a omezené vyjadřovací schopnosti, ale za dvě báječné děti to stojí. Ke zpěvu jsem se vrátila před několika lety, kdy jsem díky příjemné partě lidí objevila kouzlo černošských spirituálů a hebrejských písní. Od roku 2013 zpívám s Antifonou a doufám, že ještě dlouho budu.

Patřím už k těm nejvíce archivním členům Antifony, což mě dost znepokojuje i těší zároveň. Moje cesta sem vedla ze školního sboru a jinam už nepovede, od těch príma lidí, repertoáru a akcí by se mi odvykat nechtělo. V soukromém životě se doma starám o držitele i následníky taktovky a v tom profesním o zdraví čtyřnohých chlupatých členů rodiny. V Antifoně se v tématu koníčků nejčastěji opakuje „ráda spím a jím“, pod což bych se rozhodně podepsala, ale to druhé mi nejdřív musí někdo připravit. Na hudební nástroj už taky nehraju, když už nějaký volný čas mám a nejsem s rodinou nebo na dětském hřišti, trávím ho nejradši přísně individuálními sporty, v přírodě a občas někde za kulturou. V předminulém životě jsem byla chvíli počítačovým grafikem a z toho mi zůstalo to, že pro Antifonu tvořím propagační materiály, pozvánky, vstupenky a kravaty. 

Zpívám, to je jasný. Cestuju, kdykoliv to jde, kamkoliv se namane. Miluju knížky, dobrý jídlo a beach volejbal. Nesnáším vstávat brzo ráno a rozinky. Bývám nemístně sarkastická. Spím v teplých ponožkách, i v létě. Mám doma ježka, co mě nemá moc rád. Nejčastěji se vyskytuju v kavárně.

Do sboru jsem chodila od malička až do konce studií na gymnáziu Botičská. Pak u mě následovala několikaletá „pěvecká pauza“, kdy jsem se věnovala amatérskému divadlu, modernímu tanci a občas i vysoké škole :-). Po získání inženýrského titulu a nástupu do zaměstnání se po následném přehodnocení volného času v mém náročném programu konečně objevila skulinka a já se z dlouholeté antifonní fanynky konečně mohla stát členkou tohoto úžasného seskupení ;-).

Od malička jsem byla rodinou vedena k hudbě. Od houslí, které se u mě bohužel moc neujaly, přes zpěv v lidové umělecké škole na Smíchově až po Kühnův dětský sbor. Po příchodu puberty jsem tento koníček bohužel dost zanedbávala. S velkou mezipauzou jsem se, díky dobrému nápadu kamarádky Báry Landové přihlásit se do Antifony, mohla opět vrátit k intenzivnímu trápení hlasivek. Za tuto příležitost jsem moc vděčná. Díky Báro, díky Antifono 🙂 Ještě pár drobností z mého života. Vystudovala jsem střední odbornou školu propagační tvorby, ráda fotím, plavu, v počítačích se hrabu…

Miluju Mighty Sounds, Kunderu, Brdy, šeřík, víno a bylinkový čaje. Nemiluju cider, zimu, Televizní noviny a zpoždění. Mám ráda zpívání (především v nižších tónech) a prima lidi (čím ironičtější, tím horší), takže Alt v Antifoně pro mě byl jasná volba. A jsem ráda, že to zafungovalo i naopak ?  

Jsem životní optimista se sluníčkovou duší, který se lehce do něčeho nadchne. Moje nadšení pro hudbu trvá od útlého mládí, kdy jsem objevila božského Freddieho Mercuryho, pokračovalo nezdařenými pokusy o hru na elektrickou kytaru a zakotvilo u sólového a k mému vlastnímu překvapení i sborového zpěvu. V žilách mi koluje husitská krev, miluju zmrzlinu, žlutou barvu, svojí rodinu, moře a teď i Antifonu!

Patřím k antifonním dinosaurům (již minoritní skupina zakládajících členů). V průběhu svého sborového fungování jsem si dovolila mít dvě několikaleté přestávky – jednu reprodukční a jednu kariérní. Nakonec jsem se ale vždy mezi tuhle super partu lidí vrátila, stojí to za to!

Ač se stále cítím a chovám jako puberťačka a bláznivá dorostenka (i když basket už nějakou dobu tak úplně za dorost nehraju…), tak jsem prakticky antivykopávka. Začínala jsem totiž opravdu jako dorostenka ještě při studiu GYBOTu a našla jsem své místo mezi našimi terory. Jako každý správný extrabuřťák si to mězi našimi gentlemany řádně užívám. A se svými výbuchy smíchu a jinými podvratnostmi, kterými pravidelně vyrušuji, jsem terorem plnohodnotným. Právě proto jsem v Antifoně už tak dlouho – můžu tu být sama sebou :). A samozřejmě také proto, že zbožňuju zpívání v jakékoli formě!

Ač patřím k zakládajícím členům, na dlouhých osm let (nějak dlouho, ne?) jsem se vytratila z antifonní produkce do reprodukce. Jsem zpět a snažím se dohnat, co se dá (bububu, třeste se!).

Mám ráda maso (interně), koně (externě) a závorky (ne nutně v tomto pořadí).

Ve sboru zpívám od základky, a pak už se to se mnou táhlo v Divertimentu a posléze Antifoně. Kromě hry na klavír (protože na koně jsem byla puštěna až plnoletá) tuším, jak do strun i hrábnout (nejen bušit kladívkem). Nedávno jsem objevila guitalele (to je kytara prohnaná pračkou na devadesát). Funguje to stejně (rozuměj: nemusím biflovat nové prstoklady) a zároveň se to i všude vejde (když je potřeba do auta nacpat stan, bajky (kola, ne pohádky) a výbavu pro celou rodinu, kytara je až na konci potravního řetězce a sežrat se (na(ne)štěstí) nedá).

Se sborovým zpěvem jsem začal v prvním ročníku Gymnázia Botičská v tamním studentském sboru Divertimento-Chor. Z něj jsem pak ve druháku na vysoké škole přešel do Antifony, kde setrvávám stále. Takže se, co se členství ve sboru týče, asi řadím spíše k veteránům. Mezi mé záliby patří, kromě sboru, hra na kytaru, pěší turistika, badminton a posezení s přáteli. Po dokončení postgraduálního studia organické chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, které jsem dělal na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, jsem opustil akademickou kariéru a přešel do farmaceutického průmyslu.

Původem z dalekého východu, někdejší hvězda karaoke barů na Stodolní ulici… :-). Kryptomaniak. Volnomyšlenkář. Kutil. Baví mě příroda, cestování, filmy, hudba, party a zábava s přáteli.

Vyrůstal jsem v nemuzikální rodině, což rozvoji mého hudebního talentu zpočátku bránilo. Například v pěti letech mi byl zabaven bubínek, a tak jsem musel čekat až do puberty, kdy jsem si pořídil kytaru, a vzdělával se od té doby jako samouk-samorost. Jednoho dne jsem však objevil Antifonu, kde jsem se našel, a ač jsem nestudovaný amatér, dostal jsem jako zástupce MMM (minoritní mužské menšiny) šanci podílet se na úžasné interpretaci všech možných hudebních a kulturních žánrů sborového zpěvu. Vystřídal jsem za svůj život mnoho profesí od řezníka, přes maséra (morfologie lidí a hospodářských zvířat je až obdivuhodně podobná), po zahradníka; jímž jsem dodnes. Ve volném čase se kromě zpívání věnuji studiu cizích jazyků, turistice, sportovnímu lezení, slack-line, józe, a jiným volnomyšlenkářským aktivitám.

Do Antifony jsem si přišel vyzkoušet, co to vůbec je zpěv, netušil jsem jaké jsou rozsahy pro jednotlivé hlasy a do jaké sekce vůbec zapadám, ale chtěl jsem to zjistit. Věděl jsem jen, že ačkoliv za studia na Botičské jsem kvůli sportu tuhle super kratochvíli musel oželet, tak že to chci ve sboru později nějak zkusit. Hudebně jsem se docela dlouho vzdělával na housle, takže doteď ač jako bass neumím pořádně číst v bassovém klíči. To mi nicméně nebrání v tom užívat si harmonií a zvuku lidských hlasivek na zkouškách, soustředěních a koncertech s Antifonou, které jsou ale vždy hlavně hudební společenskou událostí a zábavou se super lidmi.

Po absolvování Botiče se rozdvojil na Dr. Jekylla a pana Hyda. Zatímco Hyde skotačil po jevištích (Vlasy, Juno a Avos, Šumař na střeše) i pódiích jako doprovodný vokalista i člen a capellových ansámblů, Jekyll více či méně pilně studoval a naplňoval odkaz Jana Ámose. Nakonec zvítězil spořádaný dr. Jekyll, který ovšem s hydovským úsměvem v létě 2017 rád přijal nabídku Antifony.

S Antifonou zpívám od roku 2004, takže se řadím k zasloužilým umělcům našeho souboru. Vystudoval jsem 3. LF UK a v současné době pracuji v kladenské nemocnici na anesteziologicko – resuscitačním oddělení. Kromě sborového rád cestuji, vařím, pak to rád jím, a také rád lítám. Do Antifony chodím především proto, že je to super parta lidí, se kterými se člověk nikdy nenudí.