Anni

Ta fialová

Mé hudební působení by se snad dalo shrnout v několika písních: Já když jsem byla malá, vroucně jsem si přála stát se hvězdou, jež je k mání tam, co vypíná se barrandovská skála… Nakonec ale raději učím cizince, jak si v hospodě objednat cokoli od piva po lososa, ať nemusí pít laciný víno 🙂 Ráda si zatančím, jako se okolo ohně tančí (ale ještě raději latinu nebo orient). Rovněž se nepravidelně věnuji trápení sousedů vysokými tóny, když flétnu v rukou mám (skoro jako od Hieronyma Bosche). Často neodolám sladkému mámení…
Ahoj. Jmenuji se Dominika. Narodila jsem se v Praze. Po ukončení studií na gymnáziu jsem se dala na magisterská studia Pedagogické fakulty UK v Praze… Ano, jsem učitelka 🙂 V Antifoně zpívám už delší dobu, mám ráda zpěv, hudbu, tenis, volejbal, kina, divadla, koncerty. Ráda cestuji, ale nesnáším cestu letadlem 🙂 Ráda se směju, nuda a samota pro mě není dobrý společník. K mému životu patří neodmyslitelně rodina a přátelé.
Říkají mi Monís nebo Monísku a jsem povoláním učitelka... co víc dodat, už toto je diagnóza sama o sobě... 🙂 Již od čtvrté třídy jsem zpívala ve sboru města Sokolov. Nejprve to byla přípravná Rolnička, s přibývajícím věkem a zkušenostmi Zvoneček a posléze i Zvonek. Zde jsem setrvala až do ukončení gymnázia a i během prvního roku na VŠ, jsem se snažila dojíždět na zkoušky a se Zvonkem koncertovat. Vzhledem k časově náročnému studiu jsem však musela zpěv opustit, ale hned po škole jsem si našla Antifonu, se kterou jsem…
Vystudoval jsem Mat-Fyz a Podnikání a management v průmyslu na ČVUT. Živím se jako business analytik. A na vizitce mám, že jsem i senior. Zatím se jako důchodce necítím, i když do sboru už chodím hodně dlouho. Hoooodně dlouho. Je to pro mě výborné místo, kde si člověk oddechne od svých pravidelných povinností a může se věnovat něčemu, co se nedá popsat projektovými postupy, čísly a racionálními poučkami.

Ta fialová

Anni

Mé hudební působení by se snad dalo shrnout v několika písních: Já když jsem byla malá, vroucně jsem si přála stát se hvězdou, jež je k mání tam, co vypíná se barrandovská skála… Nakonec ale raději učím cizince, jak si v hospodě objednat cokoli od piva po lososa, ať nemusí pít laciný víno 🙂 Ráda si zatančím, jako se okolo ohně tančí (ale ještě raději latinu nebo orient). Rovněž se nepravidelně věnuji trápení sousedů vysokými tóny, když flétnu v rukou mám (skoro jako od Hieronyma Bosche). Často neodolám sladkému mámení dálek lákavých, třeba když mi dojde, že všichni jsou už v Mexiku, tak tedy jedu taky, někdy jsem zas ve vysokých horách, jindy v Jeruzalémě ze zlata, tu zas jedem do Afriky. Schválně, kam to bude příště – Rio, Miami beach, nebo hotel California?

Domča

Ahoj. Jmenuji se Dominika. Narodila jsem se v Praze. Po ukončení studií na gymnáziu jsem se dala na magisterská studia Pedagogické fakulty UK v Praze… Ano, jsem učitelka 🙂 V Antifoně zpívám už delší dobu, mám ráda zpěv, hudbu, tenis, volejbal, kina, divadla, koncerty. Ráda cestuji, ale nesnáším cestu letadlem 🙂 Ráda se směju, nuda a samota pro mě není dobrý společník. K mému životu patří neodmyslitelně rodina a přátelé.

Monika

Říkají mi Monís nebo Monísku a jsem povoláním učitelka… co víc dodat, už toto je diagnóza sama o sobě… 🙂 Již od čtvrté třídy jsem zpívala ve sboru města Sokolov. Nejprve to byla přípravná Rolnička, s přibývajícím věkem a zkušenostmi Zvoneček a posléze i Zvonek. Zde jsem setrvala až do ukončení gymnázia a i během prvního roku na VŠ, jsem se snažila dojíždět na zkoušky a se Zvonkem koncertovat. Vzhledem k časově náročnému studiu jsem však musela zpěv opustit, ale hned po škole jsem si našla Antifonu, se kterou jsem prožila mnoho krásných chvil a písniček… Nyní jsem však na mateřské a na své zájmy, jako jsou pěvecký sbor, lezení, volejbal či ruční práce, nemám vůbec čas…takže rozšiřuji řady antimaskotů 🙂

Vojta

Vystudoval jsem Mat-Fyz a Podnikání a management v průmyslu na ČVUT. Živím se jako business analytik. A na vizitce mám, že jsem i senior. Zatím se jako důchodce necítím, i když do sboru už chodím hodně dlouho. Hoooodně dlouho. Je to pro mě výborné místo, kde si člověk oddechne od svých pravidelných povinností a může se věnovat něčemu, co se nedá popsat projektovými postupy, čísly a racionálními poučkami.