Ač patřím k zakládajícím členům, na dlouhých osm let (nějak dlouho, ne?) jsem se vytratila z antifonní produkce do reprodukce. Jsem zpět a snažím se dohnat, co se dá (bububu, třeste se!).
Mám ráda maso (interně), koně (externě) a závorky (ne nutně v tomto pořadí).
Ve sboru zpívám od základky, a pak už se to se mnou táhlo v Divertimentu a posléze Antifoně. Kromě hry na klavír (protože na koně jsem byla puštěna až plnoletá) tuším, jak do strun i hrábnout (nejen bušit kladívkem). Nedávno jsem objevila guitalele (to je kytara prohnaná pračkou na devadesát). Funguje to stejně (rozuměj: nemusím biflovat nové prstoklady) a zároveň se to i všude vejde (když je potřeba do auta nacpat stan, bajky (kola, ne pohádky) a výbavu pro celou rodinu, kytara je až na konci potravního řetězce a sežrat se (na(ne)štěstí) nedá).