…i když teda bez dárků…
Zajímá vás, jak vypadá rok v Antifoně? Tak pojďme na to. Antifona není škola (i když ve škole zkoušíme a někdy to na zkoušce vypadá spíš jako ve školce…), takže i když každé září je trochu „nový začátek“, vezmeme to od ledna.
Jako divák přijdete v červnu na koncert, do té doby jste se na něj určitě těšili, ale to je tak všechno, co jste mohli dělat. Antifona, jakožto parta povětšinou zaměstnaných lidí, plánuje měsíce dopředu. Pro nás tedy všechno začíná v lednu. I když kromě pravidelných koncertů často zazpíváme ještě někde jinde, vše míří k velkým koncertům v červnu a prosinci.
Po vánoční pauze (nebo ještě během ní) je potřeba najít odpovědi na dvě otázky – kdy a co. Je potřeba vybrat sál a správná data (většinou jeden den v týdnu a jeden v neděli, protože v sobotu jste všichni na chalupě) a zajistit jarní, předkoncertní soustředění.
Ta hlavní otázka je ale „Co?“. Konkrétně tedy, co se bude zpívat. Letní repertoár je vždycky kombinace toho, co už umíme, toho, co jsme někdy už uměli a toho, co umět teprve budeme. Začátkem ledna se tedy proškrtá repertoár z Vánoc, přidá se pár osvědčených kousků z dob nedávných, či dávno minulých a, především, vybere Honza skladby, kterými se budeme v následujících měsících bavit až v první řadě. Vás bude možná zajímat, kde se písničky berou, o čemž si povíme zase někdy příště. Sbor zajímá spíš „Proč, proboha, tohle?“. Nazkoušený repertoár si teď trochu odpočine a my se vrháme na ty novinky, na které máme necelý půlrok. Většinou to jsou desítky stránek not, které si budeme muset uložit do paměti, protože zlý sbormistr nám noty na koncertech bez špetky soucitu zakázal.
Ještě jsme se ani nerozkoukali a je tady zimní soustředění – tedy víkend někdy v lednu nebo únoru, kdy se na dva dny zavřeme někam mimo Prahu, ve dne i v noci zpíváme a hlavně jsme spolu, což je na tom asi to nejlepší. Jak se zpívá v písni Bohuslava Martinů: „My se rádi máme, ale potajemně“. Práce na novém repertoáru probíhá v režimu „já“. Každý máme dost práce sám se sebou, protože hlasy, které se učíme, často zdaleka nepřipomínají píseň uvedenou v titulku. Nezbývá než doufat, že první pokusy o jejich slepení začnou aspoň zhruba něco připomínat. Takové soustředění vydá za 10 zkoušek, takže někdy koncem února už přece jenom máme nějakou představu o novém repertoáru. Teď ho stačí přeměnit v něco, s čím před vás budeme moci předstoupit s akceptovatelnou mírou rizika, že my odejdeme bez úrazu letící židlí, a vy přijdete i příště.
Někdy v březnu si naše dvorní grafička Zuzka posteskne nad tím, že nemá vůbec žádný nápad, jak to letos udělat, a pak vytvoří další nejhezčí pozvánku, kterou začínáme šířit do světa. Ne, že bychom od ledna vůbec nevytáhli starší repertoár, ale teď už je potřeba oprášit dokonale i ten, a připomenout všechny nádechy, akcenty, crescenda nebo legata. Koncerty začínají dostávat reálný obrys a než se nadějeme, je tu květen a jarní soustředění. Na rozdíl od zimního se tady posouváme od individuálního „Co že to tam zpívám?“ ke společnému „Nedýcháme tu náhodou dva na jednom místě?“. Když se ujistíme, že nedýcháme nejen na jednom místě, ale pro jistotu vůbec, můžeme zahodit noty. Teď nezbývá než zjistit, co to udělá s vámi. Jak se připravuje takový koncert v Hlaholu, se můžete podívat tady.
Je půlka června, koncerty jsou za námi, my jsme si to užili, vy jste si to užili, takže místo zkoušky se jde do hospody. Celá Antifona si vydechne a Honza má týden nebo dva na to, aby vymyslel… Vánoce. No jasně. Pro Antifonu (a sbory obecně) začínají Vánoce v červenci. Vlastně se teď zopakuje leden. Část repertoáru jde pryč, je nahrazen vánočními songy z let minulých a přichází novinky, z části obvykle vánoční. Vánoční repertoár neskládáme jen z koled. Koledy jsou skvělé, ale hodinu a půl by to nebavilo nás, ani vás. Spíš do naší žánrové směsi přimícháme pár skladeb, které snesou být prohlášeny za vánoční – tedy buď jsou o Ježíškovi, o ovcích, nebo jsou v jazyce, kterému publikum nerozumí (a to pak mohou být o čemkoli).
Už před pár lety nám došlo, že i když se někdy chováme jako ve školce, většina z nás už nemá prázdniny. Antifona tedy přechází do letního režimu a zkoušíme vesele dál, i když obvykle jinde, protože naše zkušebna na Gymnáziu Botičská prázdniny má. Letní zkoušky jsou kvůli dovoleným komornější, ale to nám nezabrání začít si hrát s novým repertoárem a oprášit něco z toho starého. V září tedy naskakujeme do plného režimu s jasnou představou a těšíme se na podzimní soustředění někdy na přelomu září a října. V tu dobu už samozřejmě máme termíny vánočních koncertů a můžeme tedy pomalu začít připravovat pozvánky a vstupenky, stejně jako na jaře.
Tohle je tedy náš rok. Je srpen, čas koled, a my se těšíme na září, kdy to zase rozjedeme v plné parádě. Chceš to zažít taky? Mrkni sem!
