To je dobrý nadpis prvního příspěvku našeho nového blogu, ne? Slíbili jsme, že budeme trochu aktivnější, abyste o nás věděli, i když zrovna nesedíte na koncertě. Tak fajn. Co třeba blog? Čas od času sem napíšeme něco, co o nás potřebujete vědět. Anebo nepotřebujete. Anebo možná nechcete. O to to bude lepší :).
Jestli máme nějak začít, tak se jen těžko vyhneme vrcholu letošní sezóny – zlata z mezinárodní soutěže. To se nám moc často nestává. Ne proto, že bychom neuměli zpívat, ale spíš proto, že poslední mezinárodní soutěže jsme se zúčastnili asi před 20 lety. Tak jdeme na to…
První červnový víkend jsme si udělali výlet do Olomouce na mezinárodní soutěž Svátky písní Olomouc. To víte, před koncerty je potřeba se trochu rozezpívat, takže každá příležitost dobrá. Když jsme byli na soutěži někdy před 20 lety (tehdy to byla soutěž Praga Cantat), rychle nás vyléčili z představy, že nám to jde. Byli jsme (stejně, jako dnes) mladí, nadšení, měli jsme sborové zkušenosti, ale jinak jsme o tom nevěděli nic. Navíc jsme měli repertoár, který dost klasicky laděnou komisi asi lehce pobuřoval, což nám vlastně asi zůstalo. My pobuřujeme rádi.
Od té doby jsme tedy zpívali pro vás, protože plný sál je stejně ta nejlepší odměna. Teď už jsme ale asi potřebovali nový impuls a nějakou motivaci, takže jsme od letošního ledna změnili způsob práce, začali jsme se zaměřovat na věci, které jsme dřív příliš neřešili, a to všechno s cílem zpívat líp než dřív. Soutěž pro nás byla nějaký jasný cíl, ke kterému směřovat, ale to všechno, co jsme letos udělali, se promítlo nejen do soutěžního repertoáru (tedy doufejme :)).
Kdo nevíte, jak taková soutěž vypadá, tak je to takové trochu krasobruslení. V sále je mezinárodní porota složená z odborníků (sbormistrů, profesorů hudby, dirigování apod.) a ta hodnotí váš výkon z řady úhlů pohledu, počínaje tím, jestli zpíváte čistě a v rytmu, přes skladbu a obtížnost repertoáru, hlasovou kulturu, dramaturgii vystoupení, reakce sboru na sbormistra, až po celkovou energii vystoupení a umělecký dojem. Diváků bývá v sále naopak poskrovnu a často jsou to sbory, které soutěží proti vám, takže nelze očekávat bouřlivé ovace. O to větší dík patří divákům, kteří přijeli jen kvůli nám a udělali v sále fantastickou atmosféru. Strašně moc nám to pomohlo!
Určitě vás zajímá, co jsme zpívali. Na soutěžní vystoupení jsme měli jen 20 minut, takže jsme ukázali to, co je pro nás asi nejtypičtější – zazpíváme všechno. Předvedli jsme pět naprosto odlišných žánrů v pěti naprosto odlišných jazycích. Vzali jsme to od Dvořáka po Sheerana, propašovali jsme tam soudobou vážnou hudbu, finské říkadlo i jihoafrickou taneční pecku. Mrkněte do naší audio & video sekce, kde všechno najdete. Ušili jsme si na sebe trochu bič, protože jsme šli do rizika a vybrali to nejtěžší, co v repertoáru máme – některé harmonicky složité osmihlasy s velkým rozsahem. To většina sborů neudělala. Na jednu stranu se jim nedivím, protože zazpívat lehčí věc dobře, je lepší než zazpívat těžkou špatně. Na druhou stranu, nebyla by to Antifona, aby nešla trochu hlavou proti zdi 
. Proč si to dělat jednoduché, když si to můžeme udělat složité. Ona i cesta je cíl a práce na složité skladbě může sbor posunout daleko víc, i když se nakonec ukáže, že to je nad naše síly (ale o tom zase jindy).
Takže jak to dopadlo? Nebudeme vás napínat, přivezli jsme si zlato z kategorie smíšených sborů, což byla jedna z největších! Víte, že si na nic nehrajeme, takže ani tady se nebudeme tvářit, že jsme to celé vyhráli. Organizátoři soutěží si naštěstí uvědomují, že známkovat umění je těžké (aspoň v tomhle jsme dál, než to krasobruslení), takže se neudělují medaile ale pásma. Zlatí jsme nebyli sami a gratulujeme všem dalším zúčastněným, ať už se umístili jakkoli ve kterékoli kategorii, protože tam, stejně jako my, nechali všechno. Daleko větší hodnotu než samotné „zlato“ pro nás má fakt, že nás porota zařadila do klubu sborů, které mají profesionální vedení a v některých zpívají i profesionální muzikanti, kteří třeba prochází konkurzy – absolutním vítězem byl americký sbor složený z VŠ studentů hudby. To, že jsme se tam dostali s naším trochu punkovým přístupem, kdy máme cíl, ale hledáme si k němu vlastní cestu, která bude hlavně zábavná a až potom funkční, je prostě nejvíc.
Takže co dál? Uvidíme. Asi se ani teď nebudeme cpát na každou soutěž, už proto, že je to spousta práce na malém kousku repertoáru a my vám na koncertě chceme zazpívat víc než pět písniček. Na druhou stranu, spoustu věcí z posledního půlroku si už necháme. Hlavně větší důraz na hlasovou techniku, práci na detailech a motivaci, protože víme, že na to máme nejen před milosrdným publikem, ale i před odbornou porotou.
Jestli chcete tohle zažít s námi, mrkněte do naší náborové sekce a napište nám, třeba se najde místo i pro vás.