Vyrostla jsem ve Zlíně, kde jsem začala na gymnáziu chodit do svého prvního sboru. A zpívat už jsem si nepřestala. I na vysoké škole jsem si jeden sbor našla a když se později rozpadl, aspoň jsem se učila písničky sama. Na univerzitě v Českých Budějovicích jsem studovala entomologii, takže určím tu zelenou housenku, kterou prateta našla na zahrádce a vynesu nežádoucího pavouka z pokoje. Krátce po přistěhování do Prahy jsem měla to štěstí natrefit na Antifonu. Mám ráda kvalitní čaj, dobrou knihu, živý tanec a občas si zahraju s ohněm…
Napadly písně v duši mou
Jsem vystudovaná překladatelka a tlumočnice z francouzštiny a jazyky obecně jsou můj velký koníček. V pravěké době bezdětné jsem ráda lezla, cestovala a několik let dělala i irské tance. To vše muselo dočasně ustoupit potřebám mých dvou malých následníků. Zůstal jenom zpěv, což o něčem vypovídá :-).
Pocházím ze středočeského městečka poblíž Kutné Hory, kde jsem také získávala své první hudební zkušenosti v ZUŠ a školním pěveckém sboru. Po maturitě na pedagogické škole, kde jsem dále pokračovala ve sborovém zpěvu, jsem přesídlila do Prahy za studiem na pedagogické fakultě. Školou povinná jsem zůstala i nadále, jen jsem se z role studenta přesunula na druhou stranu barikády a několik let učila na základní škole. Teď si užívám pětiletou dovolenou, která mi sice přivodila kruhy pod očima, narušené řečové centrum a omezené vyjadřovací schopnosti, ale za dvě báječné děti…
Já mu to vyřídím...
Patřím už k těm nejvíce archivním členům Antifony, což mě dost znepokojuje i těší zároveň. Moje cesta sem vedla ze školního sboru a jinam už nepovede, od těch príma lidí, repertoáru a akcí by se mi odvykat nechtělo. V soukromém životě se doma starám o držitele i následníky taktovky a v tom profesním o zdraví čtyřnohých chlupatých členů rodiny. V Antifoně se v tématu koníčků nejčastěji opakuje "ráda spím a jím", pod což bych se rozhodně podepsala, ale to druhé mi nejdřív musí někdo připravit. Na hudební nástroj už taky…

Anni

Ta fialová

Ve slově Jericho žádné CH není...
Mé hudební působení by se snad dalo shrnout v několika písních: Já když jsem byla malá, vroucně jsem si přála stát se hvězdou, jež je k mání tam, co vypíná se barrandovská skála… Nakonec ale raději učím cizince, jak si v hospodě objednat cokoli od piva po lososa, ať nemusí pít laciný víno 🙂 Ráda si zatančím, jako se okolo ohně tančí (ale ještě raději latinu nebo orient). Rovněž se nepravidelně věnuji trápení sousedů vysokými tóny, když flétnu v rukou mám (skoro jako od Hieronyma Bosche). Často neodolám sladkému mámení…
Po dlouhých letech pravidelného navštěvování antifonních koncertů jsem se jednoho pokoncertního večera odhodlala vnutit se na zkoušku na zkoušku, a tak zkouším zaujmout důstojné místo v altu. Snad se zadaří, nerada bych znovunalezenou zálibu zase ztratila… 🙂

Jana

Jsem kalt

Může to být o oktávu níž?
Zpívám, to je jasný. Cestuju, kdykoliv to jde, kamkoliv se namane. Miluju knížky, dobrý jídlo a beach volejbal. Nesnáším vstávat brzo ráno a rozinky. Bývám nemístně sarkastická. Spím v teplých ponožkách, i v létě. Mám doma ježka, co mě nemá moc rád. Nejčastěji se vyskytuju v kavárně.
Do sboru jsem chodila od malička až do konce studií na gymnáziu Botičská. Pak u mě následovala několikaletá „pěvecká pauza“, kdy jsem se věnovala amatérskému divadlu, modernímu tanci a občas i vysoké škole :-). Po získání inženýrského titulu a nástupu do zaměstnání se po následném přehodnocení volného času v mém náročném programu konečně objevila skulinka a já se z dlouholeté antifonní fanynky konečně mohla stát členkou tohoto úžasného seskupení ;-).
Od malička jsem byla rodinou vedena k hudbě. Od houslí, které se u mě bohužel moc neujaly, přes zpěv v lidové umělecké škole na Smíchově až po Kühnův dětský sbor. Po příchodu puberty jsem tento koníček bohužel dost zanedbávala. S velkou mezipauzou jsem se, díky dobrému nápadu kamarádky Báry Landové přihlásit se do Antifony, mohla opět vrátit k intenzivnímu trápení hlasivek. Za tuto příležitost jsem moc vděčná. Díky Báro, díky Antifono 🙂 Ještě pár drobností z mého života. Vystudovala jsem střední odbornou školu propagační tvorby, ráda fotím, plavu, v počítačích…

Terka

se žlutou duší

To je velký dobrý!
Jsem životní optimista se sluníčkovou duší, který se lehce do něčeho nadchne. Moje nadšení pro hudbu trvá od útlého mládí, kdy jsem objevila božského Freddieho Mercuryho, pokračovalo nezdařenými pokusy o hru na elektrickou kytaru a zakotvilo u sólového a k mému vlastnímu překvapení i sborového zpěvu. V žilách mi koluje husitská krev, miluju zmrzlinu, žlutou barvu, svojí rodinu, moře a teď i Antifonu!

Anežka

Vyrostla jsem ve Zlíně, kde jsem začala na gymnáziu chodit do svého prvního sboru. A zpívat už jsem si nepřestala. I na vysoké škole jsem si jeden sbor našla a když se později rozpadl, aspoň jsem se učila písničky sama. Na univerzitě v Českých Budějovicích jsem studovala entomologii, takže určím tu zelenou housenku, kterou prateta našla na zahrádce a vynesu nežádoucího pavouka z pokoje. Krátce po přistěhování do Prahy jsem měla to štěstí natrefit na Antifonu. Mám ráda kvalitní čaj, dobrou knihu, živý tanec a občas si zahraju s ohněm (fireshow pochopitelně). A nejradši zpívám při umývání nádobí 🙂

Bětka

Napadly písně v duši mou

Jsem vystudovaná překladatelka a tlumočnice z francouzštiny a jazyky obecně jsou můj velký koníček. V pravěké době bezdětné jsem ráda lezla, cestovala a několik let dělala i irské tance. To vše muselo dočasně ustoupit potřebám mých dvou malých následníků. Zůstal jenom zpěv, což o něčem vypovídá :-).

Eva

Pocházím ze středočeského městečka poblíž Kutné Hory, kde jsem také získávala své první hudební zkušenosti v ZUŠ a školním pěveckém sboru. Po maturitě na pedagogické škole, kde jsem dále pokračovala ve sborovém zpěvu, jsem přesídlila do Prahy za studiem na pedagogické fakultě. Školou povinná jsem zůstala i nadále, jen jsem se z role studenta přesunula na druhou stranu barikády a několik let učila na základní škole. Teď si užívám pětiletou dovolenou, která mi sice přivodila kruhy pod očima, narušené řečové centrum a omezené vyjadřovací schopnosti, ale za dvě báječné děti to stojí. Ke zpěvu jsem se vrátila před několika lety, kdy jsem díky příjemné partě lidí objevila kouzlo černošských spirituálů a hebrejských písní. Od roku 2013 zpívám s Antifonou a doufám, že ještě dlouho budu.

Zuzka

Zuzka

Já mu to vyřídím...

Patřím už k těm nejvíce archivním členům Antifony, což mě dost znepokojuje i těší zároveň. Moje cesta sem vedla ze školního sboru a jinam už nepovede, od těch príma lidí, repertoáru a akcí by se mi odvykat nechtělo. V soukromém životě se doma starám o držitele i následníky taktovky a v tom profesním o zdraví čtyřnohých chlupatých členů rodiny. V Antifoně se v tématu koníčků nejčastěji opakuje „ráda spím a jím“, pod což bych se rozhodně podepsala, ale to druhé mi nejdřív musí někdo připravit. Na hudební nástroj už taky nehraju, když už nějaký volný čas mám a nejsem s rodinou nebo na dětském hřišti, trávím ho nejradši přísně individuálními sporty, v přírodě a občas někde za kulturou. V předminulém životě jsem byla chvíli počítačovým grafikem a z toho mi zůstalo to, že pro Antifonu tvořím propagační materiály, pozvánky, vstupenky a kravaty. 

Ta fialová

Anni

Ve slově Jericho žádné CH není...

Mé hudební působení by se snad dalo shrnout v několika písních: Já když jsem byla malá, vroucně jsem si přála stát se hvězdou, jež je k mání tam, co vypíná se barrandovská skála… Nakonec ale raději učím cizince, jak si v hospodě objednat cokoli od piva po lososa, ať nemusí pít laciný víno 🙂 Ráda si zatančím, jako se okolo ohně tančí (ale ještě raději latinu nebo orient). Rovněž se nepravidelně věnuji trápení sousedů vysokými tóny, když flétnu v rukou mám (skoro jako od Hieronyma Bosche). Často neodolám sladkému mámení dálek lákavých, třeba když mi dojde, že všichni jsou už v Mexiku, tak tedy jedu taky, někdy jsem zas ve vysokých horách, jindy v Jeruzalémě ze zlata, tu zas jedem do Afriky. Schválně, kam to bude příště – Rio, Miami beach, nebo hotel California?

Zuzka H

Po dlouhých letech pravidelného navštěvování antifonních koncertů jsem se jednoho pokoncertního večera odhodlala vnutit se na zkoušku na zkoušku, a tak zkouším zaujmout důstojné místo v altu. Snad se zadaří, nerada bych znovunalezenou zálibu zase ztratila… 🙂

Jsem kalt

Jana

Může to být o oktávu níž?

Zpívám, to je jasný. Cestuju, kdykoliv to jde, kamkoliv se namane. Miluju knížky, dobrý jídlo a beach volejbal. Nesnáším vstávat brzo ráno a rozinky. Bývám nemístně sarkastická. Spím v teplých ponožkách, i v létě. Mám doma ježka, co mě nemá moc rád. Nejčastěji se vyskytuju v kavárně.

Kristýna

Do sboru jsem chodila od malička až do konce studií na gymnáziu Botičská. Pak u mě následovala několikaletá „pěvecká pauza“, kdy jsem se věnovala amatérskému divadlu, modernímu tanci a občas i vysoké škole :-). Po získání inženýrského titulu a nástupu do zaměstnání se po následném přehodnocení volného času v mém náročném programu konečně objevila skulinka a já se z dlouholeté antifonní fanynky konečně mohla stát členkou tohoto úžasného seskupení ;-).

Lenka

Od malička jsem byla rodinou vedena k hudbě. Od houslí, které se u mě bohužel moc neujaly, přes zpěv v lidové umělecké škole na Smíchově až po Kühnův dětský sbor. Po příchodu puberty jsem tento koníček bohužel dost zanedbávala. S velkou mezipauzou jsem se, díky dobrému nápadu kamarádky Báry Landové přihlásit se do Antifony, mohla opět vrátit k intenzivnímu trápení hlasivek. Za tuto příležitost jsem moc vděčná. Díky Báro, díky Antifono 🙂 Ještě pár drobností z mého života. Vystudovala jsem střední odbornou školu propagační tvorby, ráda fotím, plavu, v počítačích se hrabu…

se žlutou duší

Terka

To je velký dobrý!

Jsem životní optimista se sluníčkovou duší, který se lehce do něčeho nadchne. Moje nadšení pro hudbu trvá od útlého mládí, kdy jsem objevila božského Freddieho Mercuryho, pokračovalo nezdařenými pokusy o hru na elektrickou kytaru a zakotvilo u sólového a k mému vlastnímu překvapení i sborového zpěvu. V žilách mi koluje husitská krev, miluju zmrzlinu, žlutou barvu, svojí rodinu, moře a teď i Antifonu!