Někdo se chtěl stát popelářem, někdo kosmonautem, no a já si hrála na školu a toužila být zpěvačkou. V dospělosti jsem pak musela otevřít chytrou knížku, aby mi došlo, že nezaškodí být tak trochu dítětem a vrátit se k tomu, co nám dělalo radost. A ejhle, ono to funguje! Vystudovala jsem sociální pedagogiku a vrátila se ke zpívání. Když jsem znovu rozpohybovala hlasivky, došlo mi, že bez hudby zkrátka žít neumim a nehci, že se při zpěvu cejtim skvěle a že v partě bezva lidí se tenhle pocit ještě násobí! A tak jsem v Antifoně s radostí rozšířila řady sopránu, byť v závratnejch výškách občas s naběhlou žílou na čele a smrtí v očích :-). Taky jsem prej psychoanalytik amatér, věčnej hledač, šťastná maminka a celkově mě to tady na tom světě děsně ba :-).